V úterním přátelském utkání na ledě Valašského Meziříčí si odbyl svůj debut v kopřivnickém dresu brankář Ondřej Majer (2003). Jaká byla Ondrova cesta do kopřivnické brány, jak se vůbec dostal k postu brankáře nebo kdo má z mužů nejtvrdší střelu? To a mnohém více prozradil ve svém prvním rozhovoru pro náš web.
Autor: Petra Milichová
Ondro, v úterý 29.8. jsi poprvé okusil zápas v dresu kopřivnického A-čka, jaké to bylo?
Byl to úplně jiný hokej, hlavně rychlostně, než ten, na který jsem byl doposud zvyklý v juniorce. Sice jsem trénoval ve Frýdku-Místku i s muži a okusil jsem i zápas v kraji, ale nedá se to moc rychlostně srovnávat. Valmez je soupeř, kterého dobře znám, a vím, že je rychlý a dobrý na puku, takže to byl rozdíl. Každopádně se mi chytalo dobře již od první minuty, ale bohužel jsme prohráli. Až na výsledek a nešťastné vlastní góly, které jsme dostali, si myslím, že to byl vcelku povedený zápas.
Už jsi nám prozradil, že s úvodním buly z tebe v úterý spadla nervozita. Co teď, jsi nervózní ze svého prvního rozhovoru pro náš web?
Určitě ne, horší než nervozita, která byla před zápasem s Valašským Meziříčím, to není. (smích)
Je Ondra Majer nervózní typ?
Už od malička bývám před každým zápasem svým způsobem nervózní a mám z každého zápasu takový divný pocit než vjedu na led a začne zápas. Nejtěžší je si srovnat v prvé řadě všechny myšlenky v hlavě a soustředit se pouze na svůj výkon.
Co kromě hokeje děláš? (Škola, práce…)
Jelikož jsem tento rok úspěšně složil maturitní zkoušku, tak jsem se rozhodl pokračovat ve studiu na vysoké škole. Konkrétně na VŠ Prigo, obor Obecně právní činnost, je to dost podobné zaměření, jaké jsem měl na střední škole. K tomu jsem letos začal pracovat jako trenér brankářů a asistent trenéra u 5. a 6. třídy ve Frýdku-Místku, a tato práce mě naplňuje.
Ale zpět k hokeji… jaká je tvoje “hokejová historie”?
Začínal jsem ve Frýdku-Místku jako hráč, když mi bylo 5 let, ale jelikož jsem byl vždycky větší dítě než ostatní, tak mě trenér zkusil v bráně. Já si to zamiloval a užívám si to dodnes. Většinu let ve své „kariéře“ jsem strávil ve FM, chvíli jsem byl i v Třinci, a 2 roky zpátky jsem měl střídavé starty u již zmíněných Bobrů ve 2. lize mužů.
Jak ses dostal do kopřivnického týmu mužů?
Kopřivnický tým mužů jsem již v minulosti sledoval, jelikož zde hrají kluci z FM, kteří mi řekli, jak to tady funguje, a jsem tady.
O gólmanech se někdy říká, že jsou “zvláštní”, jsi i ty něčím “zvláštní”?
Já osobně jsem určitě nějakým způsobem zvláštní, protože mi každý říká, že jsem prostě „gólman“, ale nepřišel jsem ještě na to jakým. (smích) Míval jsem takový zápasový rituál, že jsem musel mít stejné ponožky, ve kterých jsem přišel, ale ten již nepraktikuji.
Nejslabší místo ve “tvé” bráně zmiňovat nebudeme, ať neporadíme soupeřům, ale naopak – v čem se cítíš nejsilnější?
Nejsilnější se cítím asi v rozkleku, ale pořád je na čem pracovat.
Kdo má podle tebe v týmu nejtvrdší střelu a kdo ti dává nejvíc branek při nájezdech?
Na nejtvrdšího střelce jsem tady již asi narazil, a to sice na Jirku Pargače. A nejvíce branek v nájezdech dostávám od Michala Veleckého.
Zmínil jsi i trenérskou práci …
Jak už bylo zmíněno, tak jsem tímto rokem začal trénovat brankáře ve FM spolu se zkušeným trenérem Radimem Žižkou, se kterým se vzájemně doplňujeme. A od letoška jsem také asistentem trenéra u 5. a 6. třídy. Tato práce mě neskutečně naplňuje, také mě baví vnímat situace i jinak, než pouze jako brankář. Jednou bych chtěl být brankářským trenérem u mužů, ale do toho mám ještě daleko.
Rychlý dotazník
Držení hole – levá
Oblíbený hokejový klub – Třinec, Chicago Blackhawks
Oblíbený stadion – Werk aréna
Nejméně oblíbený soupeř – Opava
Koníčky – hokej, fitko,
Ondro, děkujeme za Tvé odpovědi a přejeme hodně úspěchů nejen na ledě, ale také při studiu!
A co na mladého brankáře prozradili jeho zkušenější kolegové Andreas Kubáň a Jan Baldik?
„Někdo takový, jako je Ondra, nám minulou sezónu chyběl. Je to hodný a skromný kluk, na tréninku je nám výborným supportem. Za nás je super, že máme mladého nadějného gólmana, který nás může krýt i v zápase, kdyby se náhodou jeden z nás zkušenějších zranil. Ondrovi přejeme více sebevědomí, protože třeba právě v zápase ve Valašském Meziříčí ukázal, co v něm je. A má na víc, než si možná sám myslí.“