Kopřivnice – Daniel Hrubý ukončil hráčskou činnost a ve 34 letech pověsil brusle na hřebík. Byl takřka u všeho podstatného, když nejdříve plenil zimáky v krajské lize, kde společně s Radkem Bonkem, Dominikem Suchým nebo Mirou Markem završili sezónu postupem. Poté společně nechyběli ani jednou ve vyřazovacích bojích a svými góly dopomáhal ke slušnému tažení druhou ligou.
Úterý 25. ledna I Michal Polášek
Dane, během rozjeté sezóny jsi se rozhodl ukončit předčasně kolotoč zápasů. Co tě k tomu vlastně vedlo?
Bylo to víc aspektů najednou. V červenci jsem si poranil páteř a CT vyšetření odhalilo tři posunuté obratle. Dlouhou dobu jsem se snažil o návrat zpět, protože jsem nechtěl končit s hokejem takovým způsobem. Chtěl jsem s týmem dosáhnout našeho cíle a konečně přejít první kolo play-off. Poslední dva hokejové ročníky nám ukončila pandemie koronaviru, tak jsem snažil o návrat po zranění, abych si ten cíl splnil. Už před začátkem soutěže jsem věděl, že je to má poslední sezóna. Roky člověk nezastaví a v čtyřiatřiceti letech už hokejista hůř regeneruje a chce to i více času na přípravu aby člověk dokázal podávat nějaké výkony. Mám dvě malé dcery a chci s nimi trávit více času, protože kvůli hokeji jsem toho u nich spoustu zameškal. Bohužel poté co jsem se vrátil, musím uznat, že to z mé strany nebylo ono. Sám vím, že před zraněním jsem hrál lépe. Nehrál jsem tak jak bych si přál a když už jsem hrál tak jsem necítil ani podporu trenéra. Chyběla mi ta herní pohoda. To co jsem dělal celý život rád (tréninky, zápasy) mi přestalo přinášet radost. A dělat něco co mě netěší, na úkor rodiny, mi nedávalo smysl. Nechtěl jsem končit s hokejem jako náhradník na střídačce. Na soupisce máme 15 útočníků a jsou tam mladí, šikovní kluci, kteří čekají na šanci a větší herní vytížení. Z těch důvodů jsem se rozhodl, že skončím.
Pojďme se podívat na probíhající sezónu. Kopřivnice se drží na předposlední příčce tabulky, což je s ohledem na kvalitu týmu za očekáváním. Jak bys s odstupem času ohodnotil probíhající sezónu?
Letošní sezona je v naší skupině velice vyrovnaná, každý může porazit každého. Jde vidět, že poslední i v současné době poslední Hodonín se herně i výsledkově zvedá. My jsme ztratili spoustu bodů potom, co nám vypadl Petr Hromada. Další body jsme zbytečně poztráceli v koncovkách zápasů, které jsme měli dobře rozehrané a nakonec jsme to nedotáhli do zdárného konce. Letos se bohužel potýkáme se slabší produktivitou. Na vstřelenou branku se moc nadřeme. Málo se tlačíme do zakončení z dobrých střeleckých pozic a místo toho kombinujeme podél mantinelu. Nicméně kluci na tom pracují a například v posledním utkání doma s Valašským Meziříčím byl vidět perfektní výkon všech hráčů vyjádřený i brankami. Souhlasím, že od nás se čekalo lepší umístění, ale sezóna se hodnotí až po posledním odehraném utkání a já stále věřím ,že kluci to play-off vybojují a že v něm udělají úspěch.
A nyní zpět do minulosti. Stál jsi kdysi za postupem do Druhé ligy, s týmem který měl velkou sílu a s Orlovou soupeřil o každý bod. Nakonec se podařilo postoupit. Jak na to vzpomínáš?
Vzpomínám na to samozřejmě moc rád. Já si tu postupovou sezónu maximálně užil. Měl jsem možnost hrát v útoku se dvěma zkušenými, vynikajícími hráči. Radkem Bonkem a Petrem Macháčkem. S takovými hráči byla neskutečná čest i radost hrát. Stačilo se jen postavit před branku a oni vždy vymysleli nějakou geniální přihrávku. Chodilo na nás spoustu diváků a ten památný zápas doma proti Orlové byl neskutečný. Návštěvnost snad tři tisíce lidí, rachot, úžasný fanklub, prostě nezapomenutelný zážitek.
V roce 2015/16 po dlouhé době jste zpět ve druhé lize. První utkání v premiéře se nepovedla, když jste nedali jedinou branku. Druhé utkání již vyšlo. A víš, že jsi byl autorem prvního gólu Kopřivnice, když jste vyhráli ve Valmezu 6:3. Jak na tohle vzpomínáš?
Vzpomínám si. První zápas jsme hráli doma proti Břeclavi a prohráli snad 0:3. Ve druhém zápase ve Valašském Meziříčí jsem chtěl nahrávat snad Adamu Červenkovi do prázdné branky a trefil jsem protihráčova obránce do brusle a od ní se puk dostal za záda soupeřova brankáře. Taková šťastná “šmudla”, ale i tak jsem rád že to tam spadlo. Hned v prvních třech sezónách jsem dal první branku, takže jsem to měl poměrně drahé, protože za první branku sezóny se vždy platí do týmové kasy. (Smích).
Nyní již třetí rok do průběhu rozjeté sezóny zasáhl Covid. To je hodně utkání ve kterých jsi mohl hrát. Nemrzí tě, že to tahle vše dopadlo?
Samozřejmě mrzí, protože člověk ten hokej nemůže hrát do nekonečna i když ho má rád. Předminulou sezónu jsme měli skvěle našlápnuto. V prvním kole play-off jsme vedli 2:1 na zápasy proti Havlíčkovu Brodu a měli match ball v domácím prostředí. Bohužel, hned potom nebo snad ještě v autobusu na cestě z Havlíčkova Brodu jsme se dozvěděli že je sezóna ukončena. Vloni nás sezónu ukončili sotva jsme začali. Je to velká škoda, ale bohužel to nešlo nijak ovlivnit.
Dal jsi v tomto zmiňovaném utkání play-off jedinou branku zápasu. Vyhráli jste 1:0 a vedli v sérii 2:1. Poté udeřila pandemie a byl konec. Jak i na tohle vzpomínáš?
Ten zápas byl z naší strany perfektně odehraný. Hráli jsme zodpovědně do obrany a Petr Hromada chytal fantasticky. Nakonec nám k vítězství stačila jediná branka. Pamatuji si, že den před zápasem mě dal trenér v tréninku na nácvik přesilové hry, kde jsme trénovali zajetí do útočného pásma. Když pak přišla v zápase přesilovka, zajeli jsme to přesně jak jsme to na tréninku nacvičili. Já si najel mezi kruhy a dostal jsem přesnou nahrávku. Snažil jsem se vystřelit z první a naštěstí to skončilo v pravém horním rohu branky Martina Holíka. Když pak chytal za nás tak jsme na ten okamžik vzpomínali.
V letošní sezóně se objevilo hodně hráčů a dokonce šest brankářů. Někteří včetně tebe skončili. Třeba pauza Petra Hromady byl asi největší problém. Poté pohyb i v obraně, kdy přišli a brzy opět odešli tři obránci. Z Poruby se očekávalo asi víc. Jenže karantény i u nich znemožňovaly větší pomoc. Mělo by se víc hledět na naše odchovance ať máme do budoucna z čeho brát?
Je pravda, že Petr Hromada byl základní kámen našeho týmu na kterém to hodně stálo. Když hráči ví, že mají v zádech takového brankáře tak se hraje hned lépe. Člověk si může více dovolit. Tím bych ale nechtěl shazovat výkon všech ostatních brankářů, kteří se v letošní sestavě objevili. Co se týče obránců, to je už dlouhodobě nedostatkové “zboží”. Stačí, aby nám někdo z obránců onemocněl nebo se zranil a už nemáme kde brát. Klobouk dolů před klukama, že některé zápasy odehráli třeba jen na 5 obránců. Téma odchovanců? To bych nerad komentoval, protože do té problematiky tolik nevidím. Nejdřív je potřeba se podívat zda na to současní odchovanci mají, aby mohli hrát 2.ligu. Třeba Filip Fojtík se adaptoval velice dobře a je to ta nastupující generace, která by to tady mohla v budoucnu táhnout pokud tady bude chtít hrát. Otázkou je, zda se k němu někdo další z odchovanců přidá. V Kopřivnici se vždy hrálo na kluky, kteří měli ke klubu nějaký vztah, takže pokud na to nějaký mladý bude mít potenciál, tak šanci určitě dostane.
Na otázku budoucnosti v kopřivnickém hokeji zatím nedokážu odpovědět. Už jsem dostal otázku, zda bych nechtěl pomáhat s mládeží, ale na takové věci zatím nemám myšlenky. Chci si od té spousty času stráveného na zimním stadionu odpočinout. Všechno chce svůj čas.
Co budeš dále dělat? Budeš se i v budoucnu věnovat kopřivnickému hokeji?
V tuto chvíli se plně věnuji rodině a své práci. Samozřejmě jsem zvyklý být stále v pohybu a sportovat, proto jsem si doma v garáži zařídil posilovnu a snažím se udržovat v kondici. Na otázku budoucnosti v kopřivnickém hokeji zatím nedokážu odpovědět. Už jsem dostal otázku, zda bych nechtěl pomáhat s mládeží, ale na takové věci zatím nemám myšlenky. Chci si od té spousty času stráveného na zimním stadionu odpočinout. Všechno chce svůj čas.
I když jsi pověsil brusle na hřebík. Chceš si nechat přece jenom nějakou šanci, že se v budoucnu vrátíš? A co bys chtěl vzkázat naším skvělým fanouškům závěrem?
Ta šance je minimální. S trenérem jsem se sice dohodl, že výstroj si schovám do skladu vedoucího družstva Radima Lichnovského a že můžu na led, ale popravdě zatím jsem vůbec nedostal chuť obout brusle. Říkal jsem trenérovi, že pokud by měl problém s marodkou a skládáním sestavy, tak že bych v tom kluky nenechal a přišel, ale myslím, že při šířce našeho kádru to nebude potřeba. Chtěl bych všem fanouškům poděkovat za to, jak pro klub žijete, jak dokážete hráče povzbudit k lepším výkonům, jak fandíte i když se zrovna nedaří. Spousta z Vás to s námi táhla už od Krajského přeboru. Byla to radost a čest před Vámi hrát.
Děkuji za rozhovor
.