Mezi mantinely se objevily legendy kopřivnického hokeje a po létech oblékli dres ve stejných barvách
Před utkáním s Havlíčkovým Brodem se na ledě představily legendy kopřivnického hokeje. Sice neměly v rukách hokejky a na nohách brusle, ale přinesly své vzpomínky na slavné časy a hokejové srdce, které stále bije pro kopřivnický hokej.
Redakce I 14.1.2019
PETR HUSIČKA
Jak si užíváte dnešní setkání legend kopřivnického hokeje?
„Líbí se mi to moc, jsem rád, že jsme to společně s Jardou Drozdem a Jarou Medlíkem vlastně spískali. Tím čtvrtým, kdo u toho byl, je Lojza Hadamczik, který se bohužel nezúčastnil. Líbí se mi to opravdu moc, všichni máme na naše časy v Kopřivnici krásné vzpomínky, když jsme tady před čtyřiceti lety hráli. Je to strašné, že je už tak dlouho.. Hrála se tady tehdy první národní liga. Užíváme si to.
Na co nejraději vzpomínáte z působení v Kopřivnici?
„Určitě na tu první národní ligu, kterou jsme tady hráli. Pak si vybavím ještě jeden zápas. Hráli jsme s Kometou, porazili jsme ji 3:2 a já jsem dal dva góly. To byl pro mě asi nejlepší zápas, který jsem tady odehrál.“
Jak náročné bylo dát dohromady tolik osobností kopřivnického hokeje?
„Spousta z nás se pořád kolem hokeje motáme, takže jsme se dali dohromady docela rychle. Spíš to potom skvěle zorganizoval Jarda Hrubý. Klobouk dolů, jak nám se vším vyšel vstříc. Od nás to byla jen taková myšlenka a on si to potom vzal za své.“
Kopřivnický hokej slaví 85 let, co byste mu popřál do budoucna?
„Přál bych jim, aby hráli tu soutěž, co jsme tady hráli my, takže o jednu soutěž výš. Ale je to samozřejmě o penězích.“
Jak se vám zatím líbí zápas? (po 1. třetině)
„No, je ten Havlíčkův Brod zatím trošku šikovnější. Ale vede se, tak je to dobrý.“ (směje se)
JAROSLAV MEDLÍK
STANISLAV HAJDUŠEK
Pánové, jak si užíváte tuto akci a jak se vám líbil nápad, sejít se tady s ostatními legendami kopřivnického hokeje?
Medlík: „Je to příjemné překvapení, to jsme vůbec nečekali. Nebo alespoň já jsem to nečekal. A hrozně mě to potěšilo. Prožil jsem tady devět roků, přetáhl mě tady tehdy trenér Havlát. Jsem mile překvapený velmi pěknou halou. Je tu nová střecha, mantinely, sedačky… Na Kopřivnici je to fakt moc hezké, myslím, že lidem se to tady musí líbit.“
Hajdušek: „Myslím si, že Kopřivnice si zaslouží druhou ligu a k tomu tady to zázemí. Osobně si myslím, že 85 let je krásný věk, vlastně jeden lidský věk. A to je určitě potřeba oslavit. Když si vezmete, kolik generací hráčů už tady prošlo, kolik skvělých hokejistů tady hrálo, kolik se jich tady vychovalo. Mnoho z nich se dostalo do extraligy, národního mužstva nebo i do NHL. To je myslím úžasné a je to signál i pro děti, že i z Kopřivnice se dá dojít takhle daleko. Já jsem sparťan a my jsme slavili 115 let, takže vím, jak je důležité takové výročí oslavit a připomenout si legendy, které tu hrály. Takže to byl opravdu super nápad a jsem rád, že se toho někdo ujal.“
Na co nejraději vzpomínáte z doby působení v Kopřivnici?
Medlík: „Nejraději vzpomínám na to, když jsme tehdy postupovali z druhé do první ligy, což byla druhá nejvyšší soutěž. Vzpomínám si na zápas, který jsme hráli s Duklou Hodonín a potřebovali jsme vyhrát, abychom postoupili. Jenže ještě minutu nebo dvě před koncem jsme prohrávali 2:3. Pak se to tady na ledě všechno porvalo, potom jsme odvolali brankáře a vyrovnali jsme. A půl minuty před koncem se mi podařilo při přesilovce čtyři na tři nahrát Pavlovi Sedlákovi, který dával vítězný gól na 4:3 a postoupilo se do první ligy. Tak to je můj největší zážitek, který odsud mám.“
Vy pane Hajdušku jste tu působil hlavně v mládeži. Jak na to vzpomínáte?
Hajdušek: „Ano, za áčko jsem odehrál jenom jeden zápas. Měl jsem tu čest si zahrát s takovými borci, jako je třeba tady Jarda (Medlík) a další. A je fakt, že si na to utkání velmi dobře pamatuji. A i jako děti jsme tady v Kopřivnici měli spoustu zážitků. Stavěla se hala, protože předtím tu byl otevřený zimák, to všechno byly krásné momenty.“
Na které hráče jste tady jako mladý kluk chodil se dívat?
Hajdušek: „Víte co, každá generace má svoje hrdiny. Já jako dítě jsem tady fandil hráčům jako Gerlich, Kasper, Urbanec. No a když jsem byl už potom dorostenec, tak jsem fandil dalším skvělým hráčům. Byli tady třeba Jirka Gala, Jarda Fojtík nebo Zdeněk Ostrý. To byli borci, od kterých jsem se mohl učit. Nebo Gazda, ten měl ránu, jako když kůň kopne. Byla to pro mě velká motivace, vidět ty kluky, a pak si s nimi dokonce zahrát.“
Sledujete alespoň po očku výsledky Kopřivnice?
Medlík: „Sleduji, vím, že hrají druhou ligu. Vím, že se to teď spojilo a hraje se i s Havlíčkovým Brodem, Moravskými Budějovicemi a dalšími týmy z jihu. Je dobře, že se to propojilo. No a myslím, že hrají slušně. Stabilizovalo se to tady a hrají vlastně na špici. Nevím, jestli by chtěli postoupit nebo ne, jestli by to tady ten region utáhl finančně, protože první liga je hodně náročná na peníze. Za nás jsme byli všichni zaměstnanci Tatry, která vše financovala. Teď se přiznám, že úplně nevím, jak to tu vypadá.“
Hajdušek: „Já se přiznám, že na to moc nemám čas. Je to dost z ruky a hokej vlastně už ani moc nesleduji, mimo zápasy Sparty, na které se samozřejmě chodím dívat. Ale občas samozřejmě dostávám zprávy od svého bratra nebo synovce, jak Tatra hraje. A jak jsem to teď sledoval (po 1. třetině), kluci bruslí, má to tempo, dobrou atmosféru… Přál bych jim jen to nejlepší. A je pravda, že je potřeba zvážit, jestli je tady možná ta první liga. Protože jak říkal Jarda, je to o penězích. A je fakt, že pokud se tento hokejový klub soustředí na to, aby vychovával hráče, je dobré, aby se potom mohli začlenit do áčka. Aby se třeba nestalo, že budou muset někdy v osmnácti letech končit s hokejem, protože tady bude hromada nakoupených hráčů, kteří budou mít přednost.“
Pan Hajdušek už to trochu zmínil, co byste vy, pane Medlíku, popřál kopřivnickému hokeji do dalších let?
Medlík: „Aby tady minimálně ještě dalších pětaosmdesát roků ten hokej byl. Alespoň v takovém stavu, jako dnes, aby se tady hrála alespoň ta špička druhé ligy. Aby se lidi u toho bavili, aby vyrůstali mladí kluci a nové talenty. To by český hokej potřeboval jako sůl.“
Děkuji